O burácích jsem si kdysi myslela, že jsou to podřadné ořechy. Nikdy mi vlastně moc nechutnaly. V momentě, kdy jsem kousla třeba do ořechového bratislavského rohlíčku a poznala, že ořechy = buráky, byla jsem vždycky dost naštvaná. Náhražka vlašských ořechů to byla nedůstojná! Až když jsem pochopila svůj omyl a zjistila, že to nejsou ořechy, ale luštěnina, vlastně jsem jim odpustila 
Náš kamarád Martin má rád sladký jídla. Kdykoliv si někde dá buchtičky se šódo, šišky s mákem nebo rýžový nákyp, posílá všem fotku a rozplývá se blahem. Celou dobu jsme se mu tak trochu posmívali…až do jedné jeho oslavy. Kamarádka mu totiž přinesla vlastnoručně, s láskou upečený nákyp! No a světe div se, většina přítomných se nákypu omluvila, že jím tak pohrdala. Byl totiž vynikající.
Zase jedna vzpomínka na dětství. Původní francouzský recept králík v balíčku, který moje máma trochu zjednodušila. O prázdninách jsem často bývala u babičky, ve městě, ale jako by to bylo na vesnici. Velká zahrada se spoustou zeleniny a ovoce a na dvorku králíci i slepice.
O tom, že je červená řepa zdravá, snad nepochybuje nikdo. O její chuti však pochybují mnozí. Za to však může doba minulá, kdy jsme ji znali pouze ve sladkokyselém nálevu nakrájenou na kostičky. Ta doba je naštěstí pryč a dneska je spoustu zajímavých receptů na její použití. Např. carpaccio, zapečená řepa nebo červená polévka
Vlastně není med, ale sirup. Je to vzpomínka na dětství a moji babičku, protože ho každý rok vařila. A my si ho dávali na rohlík s máslem a byli celí ulepení. Ale ládovali jsme se s ním opravdu rádi. Později se s ním ládoval i manžel, který ještě nebyl můj manžel. Pak už ho babička vařila hlavně pro něj, protože on to náležitě ocenil. Každá návštěva končila lahvičkou medu a čokoládovou Kofilou…
U nás doma jsme závislí na zázvoru. Vím, že každá závislost je v důsledku špatná, ale téhle se zatím nehodlám vzdát…ta mírně štiplavá chuť je prostě neodolatelná. Zázvor v našich domácích zásobách nesmí nikdy chybět. Pokud není v nějakém jídle nebo dezertu, aspoň si uvaříme zázvorový čaj. A teď už taky zázvorové pivo.
Protože momentálně jedeme na vlně kardamomu, musím přidat i recept na tenhle domácí voňavý čaj. Pochází z daleké Indie a kromě černého čaje (v některých oblastech se používá zelený) do něj patří mléko, cukr a směs koření Masala. Stačí pár minut a můžete se nechat zahřívat a léčit chutí i vůní tohohle kouzelného moku.
Tuhle sekanou ocenil i můj táta, který je masožravec a navíc odrostl na babiččině kuchyni. Tudíž má rád klasiku a experimentům není moc otevřený. A já od něj dostala pochvalu za veganskou čočkovou sekanou! Takže si buďte jistí, že je opravdu dobrá a můžete se do ní směle pustit.
Polévka je grunt! To vždycky říkala moje babička a říká to i máma. Když jdeme k rodičům na oběd, musí být polévka i hlavní chod. Někdy se mámě pokouším vnutit, že polévka nemusí být, ale setkám se s přívalem argumentů, proč nemám pravdu. Je v ní většinou spousta zeleniny a tudíž vitamínů, zároveň do těla dostaneme tekutiny, jídlo bez ní není kompletní atd.
Nikdy jsme si doma nedávali žádná předsevzetí. Přijde mi to zbytečný, protože pokud chci něco v životě změnit, nepotřebuju k tomu Silvestr. Ale na co jsem loni holkám skočila, byl veganský začátek roku, který měl trvat měsíc. My jsme ovšem asi po týdnu odletěli na Tenerife, takže můj čistě veganský stravovací režim přešel na krevetovou a rybí dietu. No, nepovedlo se, nemohla jsem si prostě ty španělské dobroty nechat ujít! Takže i tohle předsevzetí vzalo za své…
