Pokud si mám vybrat fastfood a nablízku je indický, jdu tam. Prvním důvodem je chuť a vůně toho všeho koření, které si tak úplně doma vytvořit nedokážu. A druhým neméně podstatným je jednoznačně chleba Naan, čerstvě vytažený z pece a pomazaný máslem.
Řekla bych, že čočka je v naší zemi stále opomíjená surovina. Přitom je zdravá, levná a výživná. Recept na karbanátky mám z malé knížečky Musíme trpět alergiemi? od německého doktora M.O.Brukera, která vyšla v roce 1990. Protože jsem se v té době zajímala o vliv jídla na zdraví a prožívala zrovna vegetariánské a makrobiotické období, každý nápaditý recept se hodil. A tady jich na závěr pár bylo.
Tohle jídlo nás vždycky vrátí zpátky o několik let a tisíce kilometrů na východ. Je to kořeněné, pomalu vařené hovězí maso. A je jako všechny indonéské pokrmy prostě skvělé. A tak ho čas od času uvařím a představuju si, že jsme zpátky na všech těch ostrovech.
Po hojnosti vánočních svátků se každý rok snažím náš jídelníček co nejvíc odlehčit. Všechno to cukroví, smažená jídla a nakonec Silvestrovské obžerství vystřídají většinou zeleninová jídla teplá i studená. A protože jsme se vrátili z našeho milovanýho Tenerife rozehřátí a letošní zima nám zatím moc mrazu nepřinesla, přidávám recept na salát.
Komu by se chtělo stát ve vedru u plotny? V takový dny u nás vítězí úplně ty nejjednodušší a hlavně rychlé recepty. Velká miska nějakého salátu, nebo jen rajčata s mozzarellou, by mi úplně stačily každý den. Ale nevím, co by na to řekl zbytek rodiny…A tak přicházejí na řadu moje oblíbené letní misky.
Kdo by neměl rád jednoduchá jídla, s kterými není moc práce…Květák, pečený na plechu není žádný převratný recept, ale u nás zabodoval natolik, že ho sem přidávám. Dalo by se říct, že je to smažený květák pro lenochy 
Samozřejmě jeho zdravější verze.
Recepty, které netrvají déle, než se uvaří příloha, vaří se v jednom hrnci a dají se ohřívat, jsou u nás frekventované. A protože jedem pořád vege vlnu, vymyslela jsem tuhle podzimní misku. A když podzimní, nesmí v ní chybět dýně, ani houby. A aby takovouhle vegetariánskou misku chtěl jíst i masožravec, musí vypadat lákavě. A aby vypadala lákavě, musí být barevná. Takže úkol zněl jasně!
Dýňová sezona je tady. Moje milované Hokaido už jsou v komoře a čekají, co z nich uvařím. Na úvod zvítězil evergreen v podobě dýňové polévky a teď je spoustu času a prostoru na další variace. Nakonec jsem šáhla po další klasice, rizotu. Spojení sladké dýně a nakyslosti bílého vína k sobě skvěle pasuje.
Letos nás sezona grilování docela minula, protože jsme se v těch vedrech už víc ohřívat nechtěli. Ovšem o naše oblíbené asijské karbanátky jsme přijít nechtěli. Tak jsem je připravovala pěkně v troubě a musím říct, že jim to na chuti neuškodilo. A my si tak mohli vychutnat večery bez kouře a pocení. Pěkně jsme počkali, až trouba odvede svoji práci.
Když jsme před lety cestovali po Indonésii, otevřeli se nám obzory nejen zeměpisné, ale i kulinářské. Já se do kuchyně indonéské, potom i vietnamské a vlastně do všech asijských zamilovala. Doma často vařím jídla, která jsou pokud možno autentická (když seženu všechny potřebné ingredience), nebo aspoň jejich počeštěnou fúzi. U indonéského salátu Gado gado je těžké vystopovat, která verze je ta nejlepší a nejvíc autentická, asi jako kdybyste chtěli najít v Čechách pravý bramborový salát.
