Většina našich návštěv v pekařství u Paula končila nákupem sýrového chleba, který jsme si odváželi domů. Tak jsem si jednou řekla, že ho musím zkusit upéct. A když jsem tak učinila, zmizel ještě teplý a slavil velký úspěch. Proto jsem ho přidala na seznam oblíbených receptů.
Každý rok jezdíme do Itálie nebo Rakouska na lyže. Kromě skvělého lyžování si tam užíváme i místní speciality, všechny ty jejich šunky, špeky, sýry, těstoviny, polenty a taky pečivo. A tak jsme taky objevili tvrdý chlebový pšenično-žitný placky s fenyklem, na kterých jsme si udělali závislost. Vždycky si sebou odvážíme i zásobu domů, ale ta moc dlouho nevydrží. Proto jsem se rozhodla, že je zkusím upéct.
Moje babička byla výborná kuchařka, ke které jsem celé dětství, místo do školní jídelny, chodila na obědy. Kromě toho o víkendech zásobovala celou rodinu sladkými dobrotami. A o Vánocích samozřejmě napekla pro všechny snad 100 druhů cukroví. Takže jsme ho doma nepekli…až na jeden druh. A tím byly tyhle slané bramborové sušenky.
Začínající podzim, slunce, sklenka vína, dýňový koláč a k tomu pár kamarádů…prostě krásně prožité odpoledne. Protože dýně Hokaido je super surovina a má nespočet možností úpravy, šahám po ní poměrně často, obzvlášť na podzim a v zimě. Tenhle koláč jsem zkusila poprvé upéct před rokem a hned jsem ho zařadila do repertoáru. Je to výborná svačina i lehká večeře.
Tak to jsem jednou hledala recept na švédské placky podobné tortilám, které se dají koupit v Íčku a náhodou jsem narazila na tento chléb, nebo spíše housky. Zaujaly mě jednak podobou, ale i použitím cukety, kterou jsem zatím přidávala jen do perníku, který cuketa bezvadně zvláční. Tak proč ji nepřidat i do slaného pečiva? Navíc anýz a fenykl mi poslední dobou chutná čím dál víc. Je pravda, že lékořicové pendreky zatím stále nemusím, ale třeba se k nim projím…
