Ráno se u nás snídá. Ve všední dny to samozřejmě musíme stihnout rychle, ale i přes občasné námitky dětí, že nemají zrovna chuť, je pod větším či menším nátlakem donutím sednout si a něco sníst. Mají na výběr, většinou je na stole něco do sladka i do slana, k tomu košík s pečivem, takže je už na nich, po čem sáhnou. Občas to proložíme nějakou kaší, zvlášť v létě, kdy je plno ovoce.
Polévka je bezvadný výmysl. Těch možností, jak se může připravovat, z jakých surovin, jakou může mít hustotu nebo strukturu. A kolikrát je lepší uleželá, než čerstvá, takže se dá připravit předem a ohřátá je „vcukuletu“…
To mi takhle jednou přišel do pošty mail, jestli se nechci zúčastnit soutěže I love chilli. Pěkně jsem si ho přečetla a řekla jsem si, že je to zajímavý a tím to na nějakou dobu skončilo. Vždycky, když jsem otevřela poštu, očima jsem zavadila o soutěž a pomyslela si, jestli to nemám zkusit? Nejsem zrovna soutěživý člověk, do žádných soutěží jsem se nikdy nepřihlásila, natož kuchařských…ale zase to chilli…To je ingredience, kterou doma nešetřím!
Končí léto a všude se objevují dýně Hokaido, bohužel ne na naší zahradě, kde nám je ještě v květu sežrali slimáci. Já mám Hokaido nejradši ze všech dýni, pro její výraznější chuť a také proto, že jsem tvor od přírody líný. No, a Hokaido se nemusí loupat, šlupka varem nebo pečením změkne…
Další velkou výhodou dýní je, že vydrží při dobrém skladování ve sklepě nebo chladné komoře celou zimu, proto začínám nakupovat zásoby! A ještě poznámka, že nejen dobře chutná, ale je i bohatá na vitamíny a minerální látky, jako je vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník, betakaroten a vitamíny A, B, C.
Už roky jezdíme na Moravu pro víno a taky na vinobraní k našim milým, po těch letech snad můžu říct, kamarádům. A kromě skvělého vína nás vždy pohostí i dobrotami z kuchyně. Takže se zásilkou vína si občas domu přivezu i nějaký recept. A mezi ně patří drobenkový koláč.
Boloňské špagety u nás dávno zdomácněly, vařím je podle Itala a poměrně často. A tak se mi zdálo, že by nezaškodila změna. A ta změna přišla, jak jinak, z Asie…
Dlouho jsem řešila, který recept sem připíchnu jako první. Času jsem na to měla celkem dost, protože od rozhodnutí k realizování uběhlo spoustu času. První myšlenka padla na dort, protože je to vlastně taková malá oslava. Oblíbených rodinných dortů máme několik, ale nakonec vyhrál tenhle lehký karamelovo broskvový dort. U nás doma jsme si ho všichni zamilovali.
Pečením sladkého jsem se vlastně seznamovala s vařením, když jsem byla malá. Většinou se odehrávalo v sobotu odpoledne a pekla jsem bábovky. Nezapomenutelná je limonádová, kam se přidávala limonáda pro nadlehčení těsta oxidem uhličitým, a když se přidala malinovka nebo citrokola, tak byla pěkně barevná. Recept na ni je naštěstí v nenávratnu, ale příprava dezertů patří stále k mým nejoblíbenějším.
A v létě se v pečení přímo vyžívám, protože je tolik čerstvého ovoce, které se dá zpracovat, a které vykouzlí pokaždé jinou chuť u stejného koláče.
Křehké těsto má širokou škálu použití. Ve francouzské kuchyni tvoří základ spousty sladkých i slaných jídel. Nejklasičtější křehké těsto je pate brisée, které se připravuje pouze z mouky, másla a vody. Já mám ale raději pate sablée, kam se místo vody přidává vejce a pro sladkou verzi i cukr. Těsto tím získá na chuti. Důkazem jsou naše děti, pokud nejsem dost bdělá, z lednice vždy velký kus zmizí.
