Brokolicová miska
Brokolici máme rádi a na talíři nám přistane daleko častěji než květák. Asi to bude i tím, že zelená barva oku lahodí více. A staré známé pravidlo, že člověk jí hlavně očima je tady potvrzeno.
Brokolici máme rádi a na talíři nám přistane daleko častěji než květák. Asi to bude i tím, že zelená barva oku lahodí více. A staré známé pravidlo, že člověk jí hlavně očima je tady potvrzeno.
Pokud si mám vybrat fastfood a nablízku je indický, jdu tam. Prvním důvodem je chuť a vůně toho všeho koření, které si tak úplně doma vytvořit nedokážu. A druhým neméně podstatným je jednoznačně chleba Naan, čerstvě vytažený z pece a pomazaný máslem.
Jednoduchá, rychlá a plná vitamínů. Přesně takové polévky mám nejradši. O ponorném mixéru už jsem pěla ódy několikrát, tak se nebudu opakovat. S ním jednoduše vykouzlíte z různých ingrediencí polévku, která nikdy nezklame.
Tohle jídlo nás vždycky vrátí zpátky o několik let a tisíce kilometrů na východ. Je to kořeněné, pomalu vařené hovězí maso. A je jako všechny indonéské pokrmy prostě skvělé. A tak ho čas od času uvařím a představuju si, že jsme zpátky na všech těch ostrovech.
Komu by se chtělo stát ve vedru u plotny? V takový dny u nás vítězí úplně ty nejjednodušší a hlavně rychlé recepty. Velká miska nějakého salátu, nebo jen rajčata s mozzarellou, by mi úplně stačily každý den. Ale nevím, co by na to řekl zbytek rodiny…A tak přicházejí na řadu moje oblíbené letní misky.
Polévka je grunt, kdo ji nesní, bude špunt. To nám říkala babička a já musím říct, že polévky se u nás doma vaří hodně často. Sejít se u stolu najednou, se stává víceméně fikcí, a to často i o víkendu.
O burácích jsem si kdysi myslela, že jsou to podřadné ořechy. Nikdy mi vlastně moc nechutnaly. V momentě, kdy jsem kousla třeba do ořechového bratislavského rohlíčku a poznala, že ořechy = buráky, byla jsem vždycky dost naštvaná. Náhražka vlašských ořechů to byla nedůstojná! Až když jsem pochopila svůj omyl a zjistila, že to nejsou ořechy, ale luštěnina, vlastně jsem jim odpustila
Dýně Hokaido, to je moje podzimní láska. Nejenže má krásnou barvu, která rozsvítí pošmourné deštivé dny, ale ještě výborně chutná. Navíc, pokud je sklizená ve správnou dobu i se stopkou, vydrží uskladněná celou zimu. Na pěstování je absolutně nenáročná, takže radost z vlastních výrostků může prožívat i takový zemědělec jako já.
Husté polévky neboli krémy jsou naše oblíbené…Chilli mrkvovka se u nás stala ještě oblíbenější, než dýňovka. Možná je to i tím, že mrkev je k mání celý rok, kdežto dýně je záležitostí podzimu a zimy. K této polévce jsem se propracovala postupně, protože můj oblíbený recept na krémy je: hoď do hrnce nějaké ingredience
Začínající podzim, slunce, sklenka vína, dýňový koláč a k tomu pár kamarádů…prostě krásně prožité odpoledne. Protože dýně Hokaido je super surovina a má nespočet možností úpravy, šahám po ní poměrně často, obzvlášť na podzim a v zimě. Tenhle koláč jsem zkusila poprvé upéct před rokem a hned jsem ho zařadila do repertoáru. Je to výborná svačina i lehká večeře.