Obdivuji všechny, kteří mají ve svém životě řád a pořádek. I když se tomuto ideálu snažím přiblížit, moc se mi to nedaří. A tak příspěvek, který jsem plánovala přidat už na začátku prosince, přidávám teprve dnes…Ale zase jsem stihla několik výletů :-).
Mezi podzimní recepty patří ty s vlašskými ořechy. Vlašáků se nikdy nepřejíme, ale je fakt, že většinu stihnu spotřebovat do konce roku. Jen na cukroví ho padne velká část. Pak už je přidávám spoře do štrůdlu nebo hrstičku do bábovek. Na zahradě nám ořešák neroste, takže spoléháme na kamarády, kteří nás každoročně obdarují.
Když jsem před lety zjistila, jak jednoduché je upéct ty krásné popraskané sušenky, byla jsem nadšená. Nechápala jsem, jak se toho krásného výsledku dá dosáhnout. Přišly mi totiž úžasně fotogenické. No, a fígl je pouze v tom, že těsto obalíte v moučkovém cukru.
Játrovka je taková naše občasná stálice. Mám ji ráda, protože není nijak složitá a s chutí se dá dobře experimentovat podle sezóny bylinek, přidáním vína nebo portského, v zimě třeba i zázvoru a kari pasty. Pak dostane úplně jiný šmrnc. Fantazii se meze nekladou.
Celý podzim je takový velký tobogán. Až do konce října nemám ani jeden víkend volný. Ještě že se blíží ty dlouhý večery a v listopadu to všechno dospím 
. Září bylo opravdu nabité, stihli jsme oslavit dvoje padesátiny, být na chvilku v Polsku, upéct koláčky i oženit syna. A celé jsme to organizovali a připravovali sami. Takže na blog mi už nezbývala kapacita. Ale stihla jsem odpovědět alespoň na pár otázek, jak to mám s jídlem, pro časopis o zdravém životním stylu BezHladovění.cz. Celý článek naleznete zde.
Pokud jde o náplně koláčů, buchet a jiných sladkostí, v naší rodině jednoznačně vyhrává tvaroh. A tvarohu je také plný tenhle křehký koláč. Je to taková klasika, kterou mám v repertoáru už roky a ráda po ní občas sáhnu. Proto by na blogu neměl chybět. Možná i jako tip pro nadcházející svátky.
Jednoduchý rychlý recept, když vás honí mlsná a doma toho moc ve špajzu nenajdete. Taky výborný tip, co sebou vzít na výlet. Pokaždý, když náš Kuba někam odjížděl na delší dobu, pekla jsem mu rovnou dvě dávky. Vydrží, teplo jim nevadí, teda pokud do nich nepřidáte čokoládu a rozhodně jsou zdravější, než jakékoliv kupované.
Když jsem byla malá a slavil se Silvestr, byly u nás na stole vždy jednohubky. Mezi nimi nesměly chybět ty s ančovičkou, které jsem nenápadně všechny snědla já, protože byly samozřejmě nejlepší. A nikdy nezapomenu na babiččin hovězí jazyk, pečený s ančovičkovou pastou. Babička mi už tohle jídlo nikdy neupeče, ale jednohubky z ančovičkou jsou na našem stole nejen o Silvestru.
Když se spojí mandle máslo a cukr, nemůže vzniknout nic špatného. A pokud je necháte zapéct v troubě na nízké vrstvě piškotu, z trouby vyndáte naprosto neodolatelný voňavý zákusek. Ta karamelová krusta nahoře je značně návyková.
Spojení ovoce a tvarohu je vždy skvělé. Vrstva křehkého těsta, ovoce a navrch tvaroh – nic objevného, ale tutovka, s kterou budete mít vždy úspěch. Má totiž úspěch i u mojí mámy a ta jen tak něco sladkého nepochválí. A když si přidá ještě další kousek, tak je to pro mě pochvala největší. U nás vždycky zmizí děsně rychle, takže ani nemůžu potvrdit, jestli zůstane díky tvarohu vláčný. Ale předpokládám, že jako všechny tvarohové moučníky tomu tak bude.
