Náš kamarád Martin má rád sladký jídla. Kdykoliv si někde dá buchtičky se šódo, šišky s mákem nebo rýžový nákyp, posílá všem fotku a rozplývá se blahem. Celou dobu jsme se mu tak trochu posmívali…až do jedné jeho oslavy. Kamarádka mu totiž přinesla vlastnoručně, s láskou upečený nákyp! No a světe div se, většina přítomných se nákypu omluvila, že jím tak pohrdala. Byl totiž vynikající.
Protože momentálně jedeme na vlně kardamomu, musím přidat i recept na tenhle domácí voňavý čaj. Pochází z daleké Indie a kromě černého čaje (v některých oblastech se používá zelený) do něj patří mléko, cukr a směs koření Masala. Stačí pár minut a můžete se nechat zahřívat a léčit chutí i vůní tohohle kouzelného moku.
Zima nám ukazuje, že ještě chvíli vydrží. A k zimě patří kynuté těsto. Aspoň u nás. V létě na to kynutí a hlídání není tolik času, lepší je si užívat venku…ale v zimě se to samo nabízí. Co s tak mrazivými a někdy zamračenými a tmavými dny?
Když jsme se vrátili z Islandu, o kterém píšu zde, musela jsem vyzkoušet jejich typické jídlo Plokkfiskur. Jak jinak, je to ryba. Ve spotřebě ryb na hlavu, jsou prý Islanďané na druhém místě hned po Japonsku. Je to vlastně taková rybí kaše, která se jí ještě s jejich tradičním tmavým žitným chlebem namazaným máslem.
Kynutému těstu, jsem se dlouho vyhýbala, protože mi přišlo složité, časově náročné a výsledek nejistý. A přitom takový mazanec s máslem k snídani…nebo tvarohová buchta…Nakonec jsem do tajů kynutého těsta pronikla a přišla na to, že zas tak složité není. A protože končí postní období a zelený čtvrtek je tu za pár dnů, měly by domácnosti provonět jidáše. Pokud ho totiž pojíte pokapaný medem, ochrání vás před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zlobou…
