Řekla bych, že čočka je v naší zemi stále opomíjená surovina. Přitom je zdravá, levná a výživná. Recept na karbanátky mám z malé knížečky Musíme trpět alergiemi? od německého doktora M.O.Brukera, která vyšla v roce 1990. Protože jsem se v té době zajímala o vliv jídla na zdraví a prožívala zrovna vegetariánské a makrobiotické období, každý nápaditý recept se hodil. A tady jich na závěr pár bylo.
Na to, jak často doma vařím polévky, recepty na ně nějak zanedbávám. Tak to musím napravit. Obzvlášť teď, v zimě, se budou hodit. Určitě znáte ten pocit, když přijdete domů zmrzlí a hladoví z nějakého mrazivého výletu, nebo třeba po lyžování a potřebujete něco teplého do žaludku. A to přesně splňuje tahle hustá polévka.
Tuhle sekanou ocenil i můj táta, který je masožravec a navíc odrostl na babiččině kuchyni. Tudíž má rád klasiku a experimentům není moc otevřený. A já od něj dostala pochvalu za veganskou čočkovou sekanou! Takže si buďte jistí, že je opravdu dobrá a můžete se do ní směle pustit.
Rybu alespoň jednou týdně, protože je našemu tělu prospěšná, by měl dodržovat každý. Ale ne každý si ji dá. Dospělý nechť se rozhodne sám, ale jak protlačit rybu dětem, které ji odmítají? V polévce to jde celkem snadno. Alespoň mně se to vždycky dařilo. A tahle polévka je dodnes u našich dětí oblíbená.
Husté polévky neboli krémy jsou naše oblíbené…Chilli mrkvovka se u nás stala ještě oblíbenější, než dýňovka. Možná je to i tím, že mrkev je k mání celý rok, kdežto dýně je záležitostí podzimu a zimy. K této polévce jsem se propracovala postupně, protože můj oblíbený recept na krémy je: hoď do hrnce nějaké ingredience
Zima se vrátila snad jen na chvilku a pokud se potřebujete zahřát, je tady jeden rychlý a jednoduchý recept na polévku. Hlavní roli v ní hraje červená řepa, červená čočka i červená cibule, odtud ten název červená…Za pár minut máte všechny ingredience v hrnci a než stačíte prostřít stůl, nakrájet chleba a sehnat celou rodinu k večeři, je uvařeno.
V momentě, kdy jsem objevila drobnozrnnou zelenou francouzskou čočku Berry a černou Belugu, které se nerozváří a zůstávají pěkně sypké, se můj postoj k čočce jako hlavnímu jídlu změnil. Do té doby, jsem ji používala pouze do polévek.
Na Nový rok dodržujeme tradici a jíme vždycky čočku. Teda spíš čočkovou polévku, kterou vařila už moje babička. Je to taková ta česká klasika, zahuštěná jíškou s česnekem a majoránkou. Dětem nikdy moc nechutnala, ale vždycky aspoň pár lžic snědly. Motivace, aby se jich držely peníze, je přesvědčila…Ale indická čočkovka, ta jim chutnala hned.
Polévka je bezvadný výmysl. Těch možností, jak se může připravovat, z jakých surovin, jakou může mít hustotu nebo strukturu. A kolikrát je lepší uleželá, než čerstvá, takže se dá připravit předem a ohřátá je „vcukuletu“…
