Zázvorovka
Naše hitovka už víc jak 2 roky. Šťáva, kterou pijeme v létě studenou s ledem a v zimě horkou místo čaje jako prevenci proti všem bakteriím a virům (takže i proti mediálnímu covidímu).
Naše hitovka už víc jak 2 roky. Šťáva, kterou pijeme v létě studenou s ledem a v zimě horkou místo čaje jako prevenci proti všem bakteriím a virům (takže i proti mediálnímu covidímu).
Vedro na padnutí, přísun tekutin je potřeba doplňovat ve velkém. Tahle limonáda aspiruje na náš „největší kulinářský objev“ letošního léta, nebo patří minimálně do první pětky . My už si na ní udělali závislost.
Letošní rok je co se týče počasí trochu zrychlený. A tak je nejvyšší čas udělat si doma zásoby bezinkového sirupu. Už loni jsme kromě sirupu vyzkoušeli i bezinkovou limonádu. Výsledek byl víc než skvělý, takže přidávám i sem. Jednoduchá příprava a příjemně perlivá, aromatická a osvěžující limča je na světě.
Vlastně není med, ale sirup. Je to vzpomínka na dětství a moji babičku, protože ho každý rok vařila. A my si ho dávali na rohlík s máslem a byli celí ulepení. Ale ládovali jsme se s ním opravdu rádi. Později se s ním ládoval i manžel, který ještě nebyl můj manžel. Pak už ho babička vařila hlavně pro něj, protože on to náležitě ocenil. Každá návštěva končila lahvičkou medu a čokoládovou Kofilou…
U nás doma jsme závislí na zázvoru. Vím, že každá závislost je v důsledku špatná, ale téhle se zatím nehodlám vzdát…ta mírně štiplavá chuť je prostě neodolatelná. Zázvor v našich domácích zásobách nesmí nikdy chybět. Pokud není v nějakém jídle nebo dezertu, aspoň si uvaříme zázvorový čaj. A teď už taky zázvorové pivo.
Protože momentálně jedeme na vlně kardamomu, musím přidat i recept na tenhle domácí voňavý čaj. Pochází z daleké Indie a kromě černého čaje (v některých oblastech se používá zelený) do něj patří mléko, cukr a směs koření Masala. Stačí pár minut a můžete se nechat zahřívat a léčit chutí i vůní tohohle kouzelného moku.
Ořechy můžu kdykoliv a v jakémkoliv množství. Jakoukoliv bábovku, štrůdl, koláč nebo i salát zvednou o několik tříd nahoru. Kešuáky patří mezi mé nejoblíbenější. Ještěže je portugalští mořeplavci v 16. století rozšířili z Brazílie do Evropy i jiných kontinentů, kde se dnes pěstují – v Africe i Asii.
S levandulí je potíž. Je tak úžasně voňavá a krásná a obsypaná včelami (škoda, že neznám majitele, abych ochutnala jejich med…). A já nikdy nevím, jestli ji mám ostříhat, nebo nechat odkvést. Pár květů na ovonění konvice s vodou bych neřešila, ale sušené kytky jsou z ní tak hezké a sirup tak dobrý…
Před heřmánkem smekni a před bezem klekni…Tak zní rčení našich babiček. Naši předci dobře věděli na co je která bylina dobrá, a proto si černého bezu vážili. Zvyk darovat nevěstě bezovou sazenici, aby si ji mohla vysadit k novému příbytku, je už dávno zapomenutý. Ale naštěstí tyhle na dálku vonící keře rostou všude kolem nás.