V tom horku je těžké cokoliv udělat. Když to neuděláte brzy ráno, později už to nejde. Začnete rozumět jižním národům a jejich siestě. A tak jsem poslední dny z domu skoro nevycházela, tudíž nechodila ani nakupovat. Všechny hladové krky, které se doma mihly, krmila tím, co bylo nakoupené už dříve. Zásoby pomalu ubývaly, takže jsem musela zapojit mozek a fantazii na plné obrátky, abych z toho mála, co se doma našlo, vůbec něco uvařila.
Nikdy jsme si doma nedávali žádná předsevzetí. Přijde mi to zbytečný, protože pokud chci něco v životě změnit, nepotřebuju k tomu Silvestr. Ale na co jsem loni holkám skočila, byl veganský začátek roku, který měl trvat měsíc. My jsme ovšem asi po týdnu odletěli na Tenerife, takže můj čistě veganský stravovací režim přešel na krevetovou a rybí dietu. No, nepovedlo se, nemohla jsem si prostě ty španělské dobroty nechat ujít! Takže i tohle předsevzetí vzalo za své…
Pečící papír je vynález vynálezů. Žádné špinění, připékání a hlavně vymazávání plechů a jiných pečících nádob. A taky se do něj mohou zabalit různé suroviny, pořádně se zaváží nebo zakolíčkují a balíček plný chutí a vůní se za chvíli vyndá z trouby. Říká se tomu Papilota, papírová nebo alobalová kapsa, která se zapéká v troubě. Samotný strávník si papilotu otevře a pára, která se na něj vyhrne, je tak prvním „chuťovým“ požitkem.
V momentě, kdy jsem objevila drobnozrnnou zelenou francouzskou čočku Berry a černou Belugu, které se nerozváří a zůstávají pěkně sypké, se můj postoj k čočce jako hlavnímu jídlu změnil. Do té doby, jsem ji používala pouze do polévek.
