Obdivuji všechny, kteří mají ve svém životě řád a pořádek. I když se tomuto ideálu snažím přiblížit, moc se mi to nedaří. A tak příspěvek, který jsem plánovala přidat už na začátku prosince, přidávám teprve dnes…Ale zase jsem stihla několik výletů :-).
Letošní rok je co se týče počasí trochu zrychlený. A tak je nejvyšší čas udělat si doma zásoby bezinkového sirupu. Už loni jsme kromě sirupu vyzkoušeli i bezinkovou limonádu. Výsledek byl víc než skvělý, takže přidávám i sem. Jednoduchá příprava a příjemně perlivá, aromatická a osvěžující limča je na světě.
Vlastně není med, ale sirup. Je to vzpomínka na dětství a moji babičku, protože ho každý rok vařila. A my si ho dávali na rohlík s máslem a byli celí ulepení. Ale ládovali jsme se s ním opravdu rádi. Později se s ním ládoval i manžel, který ještě nebyl můj manžel. Pak už ho babička vařila hlavně pro něj, protože on to náležitě ocenil. Každá návštěva končila lahvičkou medu a čokoládovou Kofilou…
Domácí vanilkový cukr je úžasně jednoduchý a určitě lepší, než ten s umělým vanilínem. Stačí koupit vanilkový lusk a cukr a během chvilky je doma zásoba vanilkového cukru na několik týdnů možná i měsíců.
S levandulí je potíž. Je tak úžasně voňavá a krásná a obsypaná včelami (škoda, že neznám majitele, abych ochutnala jejich med…). A já nikdy nevím, jestli ji mám ostříhat, nebo nechat odkvést. Pár květů na ovonění konvice s vodou bych neřešila, ale sušené kytky jsou z ní tak hezké a sirup tak dobrý…
Před heřmánkem smekni a před bezem klekni…Tak zní rčení našich babiček. Naši předci dobře věděli na co je která bylina dobrá, a proto si černého bezu vážili. Zvyk darovat nevěstě bezovou sazenici, aby si ji mohla vysadit k novému příbytku, je už dávno zapomenutý. Ale naštěstí tyhle na dálku vonící keře rostou všude kolem nás.
