Tohle je taková klasika, kterou máme moc rádi. Všechny saláty jsou víceméně jen inspirací, protože se dají uzpůsobit, podle chuti a stavu vašich zásob. Recept jsem měla v počítači už nějakou dobu, ale než jsem ho stačila publikovat, jaro už pomalu končí. Ale to nevadí, klidně z něj udělejte letní salát 
Obdivuji všechny, kteří mají ve svém životě řád a pořádek. I když se tomuto ideálu snažím přiblížit, moc se mi to nedaří. A tak příspěvek, který jsem plánovala přidat už na začátku prosince, přidávám teprve dnes…Ale zase jsem stihla několik výletů :-).
Tenhle salát mám spojený hlavně s Velikonocemi, protože co s těmi všemi vařenými vejci? Bratr jich v dětství vykoledoval vždycky velkou hromadu, když s partou obcházeli všechny sousedy v okolí. A do určitýho věku jsem se k nim vecpala i já, mladší sestra Co si pamatuju, tak máma salát dělala pokaždý a pak ještě párkrát do roka.
Když jsme před lety cestovali po Indonésii, otevřeli se nám obzory nejen zeměpisné, ale i kulinářské. Já se do kuchyně indonéské, potom i vietnamské a vlastně do všech asijských zamilovala. Doma často vařím jídla, která jsou pokud možno autentická (když seženu všechny potřebné ingredience), nebo aspoň jejich počeštěnou fúzi. U indonéského salátu Gado gado je těžké vystopovat, která verze je ta nejlepší a nejvíc autentická, asi jako kdybyste chtěli najít v Čechách pravý bramborový salát.
Kynutému těstu, jsem se dlouho vyhýbala, protože mi přišlo složité, časově náročné a výsledek nejistý. A přitom takový mazanec s máslem k snídani…nebo tvarohová buchta…Nakonec jsem do tajů kynutého těsta pronikla a přišla na to, že zas tak složité není. A protože končí postní období a zelený čtvrtek je tu za pár dnů, měly by domácnosti provonět jidáše. Pokud ho totiž pojíte pokapaný medem, ochrání vás před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zlobou…
