Babička je nikdy nepekla, dělala asi 50 druhů cukroví, ale perníčky mezi ně nepatřily. Na stromečku visely jen skleněné a papírové ozdoby. Máma cukroví neměla ráda, pekla maximálně mrkvové a ořechové, které se nakrájelo rádýlkem a šup s ním do trouby. Prostě to musela být rychlovka. A tak jsem tradici pečení a zdobení perníčků v naší rodině zavedla až já.
Každý rok jezdíme do Itálie nebo Rakouska na lyže. Kromě skvělého lyžování si tam užíváme i místní speciality, všechny ty jejich šunky, špeky, sýry, těstoviny, polenty a taky pečivo. A tak jsme taky objevili tvrdý chlebový pšenično-žitný placky s fenyklem, na kterých jsme si udělali závislost. Vždycky si sebou odvážíme i zásobu domů, ale ta moc dlouho nevydrží. Proto jsem se rozhodla, že je zkusím upéct.
Začínající podzim, slunce, sklenka vína, dýňový koláč a k tomu pár kamarádů…prostě krásně prožité odpoledne. Protože dýně Hokaido je super surovina a má nespočet možností úpravy, šahám po ní poměrně často, obzvlášť na podzim a v zimě. Tenhle koláč jsem zkusila poprvé upéct před rokem a hned jsem ho zařadila do repertoáru. Je to výborná svačina i lehká večeře.
Tak to jsem jednou hledala recept na švédské placky podobné tortilám, které se dají koupit v Íčku a náhodou jsem narazila na tento chléb, nebo spíše housky. Zaujaly mě jednak podobou, ale i použitím cukety, kterou jsem zatím přidávala jen do perníku, který cuketa bezvadně zvláční. Tak proč ji nepřidat i do slaného pečiva? Navíc anýz a fenykl mi poslední dobou chutná čím dál víc. Je pravda, že lékořicové pendreky zatím stále nemusím, ale třeba se k nim projím…
