Nikdy jsme si doma nedávali žádná předsevzetí. Přijde mi to zbytečný, protože pokud chci něco v životě změnit, nepotřebuju k tomu Silvestr. Ale na co jsem loni holkám skočila, byl veganský začátek roku, který měl trvat měsíc. My jsme ovšem asi po týdnu odletěli na Tenerife, takže můj čistě veganský stravovací režim přešel na krevetovou a rybí dietu. No, nepovedlo se, nemohla jsem si prostě ty španělské dobroty nechat ujít! Takže i tohle předsevzetí vzalo za své…
Červená řepa má spoustu výhod: Je k sehnání celý rok, její pořizovací cena je velice příznivá a ještě posiluje imunitu. Proto s její konzumací neotálejte, zvlášť teď na podzim. Všechny ty chřipky a virózy čekají za každým rohem. Ne nadarmo se jí říká krvavý elixír mládí.
Doma jedeme na dýňové vlně. Tak pokud jste na tom stejně jako my, určitě se vám další recept z této podzimní krásky bude hodit. Nad jednoduchostí přípravy, vás bude přecházet zrak :). Tohle zvládne úplně každý. Levný, rychlý a jednoduchý jídlo. Za 20 minut je na stole plný rozzářený talíř.
Dýně Hokaido, to je moje podzimní láska. Nejenže má krásnou barvu, která rozsvítí pošmourné deštivé dny, ale ještě výborně chutná. Navíc, pokud je sklizená ve správnou dobu i se stopkou, vydrží uskladněná celou zimu. Na pěstování je absolutně nenáročná, takže radost z vlastních výrostků může prožívat i takový zemědělec jako já.
Nudličky s lilkem je jídlo, které se u nás doma občas vařilo, když jsem byla malá. Lilek byl celkem neznámou a nedostatkovou surovinou, ale jakmile se někde objevil, moje máma ho okamžitě „ulovila“.
Sezona rajčat je v plném proudu. Dozrávají každý den, ale bohužel ne na mojí zahradě. Roky, kdy jsem z obsypaných rostlin sbírala denně alespoň kilo krásně červených a voňavých rajčat, jsou v nenávratnu.
Ořechy můžu kdykoliv a v jakémkoliv množství. Jakoukoliv bábovku, štrůdl, koláč nebo i salát zvednou o několik tříd nahoru. Kešuáky patří mezi mé nejoblíbenější. Ještěže je portugalští mořeplavci v 16. století rozšířili z Brazílie do Evropy i jiných kontinentů, kde se dnes pěstují – v Africe i Asii.
Pečící papír je vynález vynálezů. Žádné špinění, připékání a hlavně vymazávání plechů a jiných pečících nádob. A taky se do něj mohou zabalit různé suroviny, pořádně se zaváží nebo zakolíčkují a balíček plný chutí a vůní se za chvíli vyndá z trouby. Říká se tomu Papilota, papírová nebo alobalová kapsa, která se zapéká v troubě. Samotný strávník si papilotu otevře a pára, která se na něj vyhrne, je tak prvním „chuťovým“ požitkem.
Babička tomu říkala Ikra a máma to doma alespoň jednou ročně uvařila, teda spíše hodiny dusila. Píši o skvělé pomazánce z lilku. V dobách mého dětství byl lilek v Čechách celkem neznámou surovinou. Občas se někde objevil, nebo ho nějaký zdatný zahrádkář vypěstoval, ale byl opravdu vzácností. Jakmile se objevil, nebo když jsme ho přivezli z dovolené v Jugoslávii, dusila se doma pomazánka.
Tak jsem brouzdala internetem, abych zjistila, proč se bublanině říká bublanina. Dozvěděla jsem se, že se jedná o sladký druh pečiva, třené těsto, které se nalije do pekáče a poklade ovocem, nejčastěji třešněmi a višněmi. Při pečení těsto probublá napovrch. Proto bublanina. Pamatuji si, že ji babička pekla v létě často.
