Dýně Hokaido, to je moje podzimní láska. Nejenže má krásnou barvu, která rozsvítí pošmourné deštivé dny, ale ještě výborně chutná. Navíc, pokud je sklizená ve správnou dobu i se stopkou, vydrží uskladněná celou zimu. Na pěstování je absolutně nenáročná, takže radost z vlastních výrostků může prožívat i takový zemědělec jako já.
Nudličky s lilkem je jídlo, které se u nás doma občas vařilo, když jsem byla malá. Lilek byl celkem neznámou a nedostatkovou surovinou, ale jakmile se někde objevil, moje máma ho okamžitě „ulovila“.
Sezona rajčat je v plném proudu. Dozrávají každý den, ale bohužel ne na mojí zahradě. Roky, kdy jsem z obsypaných rostlin sbírala denně alespoň kilo krásně červených a voňavých rajčat, jsou v nenávratnu.
Ořechy můžu kdykoliv a v jakémkoliv množství. Jakoukoliv bábovku, štrůdl, koláč nebo i salát zvednou o několik tříd nahoru. Kešuáky patří mezi mé nejoblíbenější. Ještěže je portugalští mořeplavci v 16. století rozšířili z Brazílie do Evropy i jiných kontinentů, kde se dnes pěstují – v Africe i Asii.
Pečící papír je vynález vynálezů. Žádné špinění, připékání a hlavně vymazávání plechů a jiných pečících nádob. A taky se do něj mohou zabalit různé suroviny, pořádně se zaváží nebo zakolíčkují a balíček plný chutí a vůní se za chvíli vyndá z trouby. Říká se tomu Papilota, papírová nebo alobalová kapsa, která se zapéká v troubě. Samotný strávník si papilotu otevře a pára, která se na něj vyhrne, je tak prvním „chuťovým“ požitkem.
Babička tomu říkala Ikra a máma to doma alespoň jednou ročně uvařila, teda spíše hodiny dusila. Píši o skvělé pomazánce z lilku. V dobách mého dětství byl lilek v Čechách celkem neznámou surovinou. Občas se někde objevil, nebo ho nějaký zdatný zahrádkář vypěstoval, ale byl opravdu vzácností. Jakmile se objevil, nebo když jsme ho přivezli z dovolené v Jugoslávii, dusila se doma pomazánka.
Tak jsem brouzdala internetem, abych zjistila, proč se bublanině říká bublanina. Dozvěděla jsem se, že se jedná o sladký druh pečiva, třené těsto, které se nalije do pekáče a poklade ovocem, nejčastěji třešněmi a višněmi. Při pečení těsto probublá napovrch. Proto bublanina. Pamatuji si, že ji babička pekla v létě často.
Fenykl patří k zelenině, kterou jsme tady dříve neznali a díky zvláštní nasládlé chuti, má své odpůrce i ty, kteří když ho vidí v regálu, okamžitě několik kusů přesunou do nákupního košíku. A k těm patřím já…Takže ho doma konzumujeme v syrovém stavu v salátech, nebo různě tepelně upravený. A v italském rizotu je prostě skvělý.
Husté polévky neboli krémy jsou naše oblíbené…Chilli mrkvovka se u nás stala ještě oblíbenější, než dýňovka. Možná je to i tím, že mrkev je k mání celý rok, kdežto dýně je záležitostí podzimu a zimy. K této polévce jsem se propracovala postupně, protože můj oblíbený recept na krémy je: hoď do hrnce nějaké ingredience
Tak to vypadá, že snad konečně jaro přichází…a na náš stůl tím pádem přistávají saláty jako hlavní chod. Tenhle salát je taková rychlovka, kterou máme moc rádi. Výhodou je, že se připravuje z ingrediencí, které se dají pořídit celý rok a chutnají pořád stejně, na rozdíl od takových zimních rajčat. Pokud náhodou nenarazíte na super kyselé pomeranče.
