Zima se vrátila snad jen na chvilku a pokud se potřebujete zahřát, je tady jeden rychlý a jednoduchý recept na polévku. Hlavní roli v ní hraje červená řepa, červená čočka i červená cibule, odtud ten název červená…Za pár minut máte všechny ingredience v hrnci a než stačíte prostřít stůl, nakrájet chleba a sehnat celou rodinu k večeři, je uvařeno.
Řepa je zelenina, která má výraznou chuť i barvu a proto má své odpůrce i velké příznivce. U nás doma patříme k té druhé skupině. Většina z nás ji dříve znala pouze v podobě kostiček ve sladkokyselém nálevu, které se podávaly k rizotu ve školní jídelně. Já ji vyjídala do poslední kostičky, protože společně s rizotem to bylo jedno z mála jídel, které mi ve školním zařízení chutnalo.
Rukolu jsem poprvé ochutnala před mnoha lety, kdy nám ji přivezli kamarádi. Vypěstovali ji na své zahradě, byla obrovská, strašně hořká a nedala se jíst! Ovšem po čase se začala objevovat v obchodech, měla mnohem menší lístky, tak jsem se ji odvážila koupit. Hořká byla jenom malinko a já se do ní zamilovala. Její lehce štiplavá chuť dodá každému salátu šmrnc.
V momentě, kdy jsem objevila drobnozrnnou zelenou francouzskou čočku Berry a černou Belugu, které se nerozváří a zůstávají pěkně sypké, se můj postoj k čočce jako hlavnímu jídlu změnil. Do té doby, jsem ji používala pouze do polévek.
V obchodech se dá už celkem běžně koupit fenykl. Nějakou chvíli jsem kolem něj jen tak chodila a neměla odvahu ho koupit. Kdysi jsme fenykl znali jen jako koření a součást dětských nebo kojících čajů. Musím se přiznat, že jsem je zrovna nepila s chutí, ale co by máma pro své děti neudělala? Když pomáhal proti nadýmání…nakonec jsem si na jeho nasládlou chuť zvykla a dokonce mi zachutnal v italském pečivu. Tak proč nezkusit i čerstvý?
neboli Tarta de Santiago. Tak zní oficiální název výborného koláče, který je registrovaný pod tímto ochranným názvem v rejstříku chráněného zeměpisného označení od roku 2006. Zde je i zanesena původní receptura, v které není ani mouka, ani máslo, natož spodní vrstva z křehkého těsta, jak uvádějí některé recepty na internetu. Dort musí obsahovat minimálně 33% procent mandlí, dokonce i z určitého středomořského druhu. V podstatě jde o tři ingredience vejce, cukr a mandle ve stejném poměru. Naprosto jednoduché a dokonalé.
Tak tahle pochoutka mě před pár lety dostala v rýžové kaši, vařené jen ve vodě. Lžička Tahini udělala s touto mdlou hmotou neuvěřitelnou proměnu! Získala tím smetanovou a oříškovou chuť a pak už jen stačilo trošku sirupu, nějaké ovoce, nasekané ořechy a delikatesa byla na světě…
V létě jsou různé listové saláty naše velmi časté jídlo. Ovšem v zimě, abychom přežili mrazy a nepřízeň počasí :)), tomu tak není. Asi to máme dané po předcích, kteří byli spjati daleko více s přírodou a střídáním ročních období a také s dostupnými surovinami. Rozhodně si nemohli uprostřed zimy koupit rajče nebo okurku. A přiznám se, že i já se těším na rajčata, které mi vyrostou na zahradě a chutnají úplně jinak, než ty koupené během zimy. Ale salát s lososem a melounem je výjimka, které nikdy neodolám.
Jinak tomu doma neřekneme. Přitom francouzská verze nese název Rillettes a je to velká delikatesa. Připravuje z vepřového masa, pěkně tučného, které se nakrájí na kostky cca 2 cm velké, šoupne se do hrnce, podlije vodou nebo vínem, správně okoření a poté vaří a vaří….Pěkně pomalu probublává hodiny. Francouzi ho vaří i z masa kachního, husího nebo králičího a taky používají různé druhy vepřového, které ale doplní o sádlo.
Kešu ořechy jsou moje velká láska. Přidávám je opražené do salátů, kaší, polévek i na hlavní chody. V misce smíchané s hořkou čokoládou a brusinkami, jak nás to naučila naše kamarádka Lucka, jsou lepší než kdejaký dort. A v momentě, kdy jsem zjistila, že z nich jde udělat smetanová omáčka, je má láska ještě větší…
