Tak jsem brouzdala internetem, abych zjistila, proč se bublanině říká bublanina. Dozvěděla jsem se, že se jedná o sladký druh pečiva, třené těsto, které se nalije do pekáče a poklade ovocem, nejčastěji třešněmi a višněmi. Při pečení těsto probublá napovrch. Proto bublanina. Pamatuji si, že ji babička pekla v létě často.
Fenykl patří k zelenině, kterou jsme tady dříve neznali a díky zvláštní nasládlé chuti, má své odpůrce i ty, kteří když ho vidí v regálu, okamžitě několik kusů přesunou do nákupního košíku. A k těm patřím já…Takže ho doma konzumujeme v syrovém stavu v salátech, nebo různě tepelně upravený. A v italském rizotu je prostě skvělý.
Husté polévky neboli krémy jsou naše oblíbené…Chilli mrkvovka se u nás stala ještě oblíbenější, než dýňovka. Možná je to i tím, že mrkev je k mání celý rok, kdežto dýně je záležitostí podzimu a zimy. K této polévce jsem se propracovala postupně, protože můj oblíbený recept na krémy je: hoď do hrnce nějaké ingredience
Tak to vypadá, že snad konečně jaro přichází…a na náš stůl tím pádem přistávají saláty jako hlavní chod. Tenhle salát je taková rychlovka, kterou máme moc rádi. Výhodou je, že se připravuje z ingrediencí, které se dají pořídit celý rok a chutnají pořád stejně, na rozdíl od takových zimních rajčat. Pokud náhodou nenarazíte na super kyselé pomeranče.
Zima se vrátila snad jen na chvilku a pokud se potřebujete zahřát, je tady jeden rychlý a jednoduchý recept na polévku. Hlavní roli v ní hraje červená řepa, červená čočka i červená cibule, odtud ten název červená…Za pár minut máte všechny ingredience v hrnci a než stačíte prostřít stůl, nakrájet chleba a sehnat celou rodinu k večeři, je uvařeno.
Řepa je zelenina, která má výraznou chuť i barvu a proto má své odpůrce i velké příznivce. U nás doma patříme k té druhé skupině. Většina z nás ji dříve znala pouze v podobě kostiček ve sladkokyselém nálevu, které se podávaly k rizotu ve školní jídelně. Já ji vyjídala do poslední kostičky, protože společně s rizotem to bylo jedno z mála jídel, které mi ve školním zařízení chutnalo.
Rukolu jsem poprvé ochutnala před mnoha lety, kdy nám ji přivezli kamarádi. Vypěstovali ji na své zahradě, byla obrovská, strašně hořká a nedala se jíst! Ovšem po čase se začala objevovat v obchodech, měla mnohem menší lístky, tak jsem se ji odvážila koupit. Hořká byla jenom malinko a já se do ní zamilovala. Její lehce štiplavá chuť dodá každému salátu šmrnc.
V momentě, kdy jsem objevila drobnozrnnou zelenou francouzskou čočku Berry a černou Belugu, které se nerozváří a zůstávají pěkně sypké, se můj postoj k čočce jako hlavnímu jídlu změnil. Do té doby, jsem ji používala pouze do polévek.
V obchodech se dá už celkem běžně koupit fenykl. Nějakou chvíli jsem kolem něj jen tak chodila a neměla odvahu ho koupit. Kdysi jsme fenykl znali jen jako koření a součást dětských nebo kojících čajů. Musím se přiznat, že jsem je zrovna nepila s chutí, ale co by máma pro své děti neudělala? Když pomáhal proti nadýmání…nakonec jsem si na jeho nasládlou chuť zvykla a dokonce mi zachutnal v italském pečivu. Tak proč nezkusit i čerstvý?
neboli Tarta de Santiago. Tak zní oficiální název výborného koláče, který je registrovaný pod tímto ochranným názvem v rejstříku chráněného zeměpisného označení od roku 2006. Zde je i zanesena původní receptura, v které není ani mouka, ani máslo, natož spodní vrstva z křehkého těsta, jak uvádějí některé recepty na internetu. Dort musí obsahovat minimálně 33% procent mandlí, dokonce i z určitého středomořského druhu. V podstatě jde o tři ingredience vejce, cukr a mandle ve stejném poměru. Naprosto jednoduché a dokonalé.
