Tak tahle pochoutka mě před pár lety dostala v rýžové kaši, vařené jen ve vodě. Lžička Tahini udělala s touto mdlou hmotou neuvěřitelnou proměnu! Získala tím smetanovou a oříškovou chuť a pak už jen stačilo trošku sirupu, nějaké ovoce, nasekané ořechy a delikatesa byla na světě…
V létě jsou různé listové saláty naše velmi časté jídlo. Ovšem v zimě, abychom přežili mrazy a nepřízeň počasí :)), tomu tak není. Asi to máme dané po předcích, kteří byli spjati daleko více s přírodou a střídáním ročních období a také s dostupnými surovinami. Rozhodně si nemohli uprostřed zimy koupit rajče nebo okurku. A přiznám se, že i já se těším na rajčata, které mi vyrostou na zahradě a chutnají úplně jinak, než ty koupené během zimy. Ale salát s lososem a melounem je výjimka, které nikdy neodolám.
Jinak tomu doma neřekneme. Přitom francouzská verze nese název Rillettes a je to velká delikatesa. Připravuje z vepřového masa, pěkně tučného, které se nakrájí na kostky cca 2 cm velké, šoupne se do hrnce, podlije vodou nebo vínem, správně okoření a poté vaří a vaří….Pěkně pomalu probublává hodiny. Francouzi ho vaří i z masa kachního, husího nebo králičího a taky používají různé druhy vepřového, které ale doplní o sádlo.
Kešu ořechy jsou moje velká láska. Přidávám je opražené do salátů, kaší, polévek i na hlavní chody. V misce smíchané s hořkou čokoládou a brusinkami, jak nás to naučila naše kamarádka Lucka, jsou lepší než kdejaký dort. A v momentě, kdy jsem zjistila, že z nich jde udělat smetanová omáčka, je má láska ještě větší…
Na Nový rok dodržujeme tradici a jíme vždycky čočku. Teda spíš čočkovou polévku, kterou vařila už moje babička. Je to taková ta česká klasika, zahuštěná jíškou s česnekem a majoránkou. Dětem nikdy moc nechutnala, ale vždycky aspoň pár lžic snědly. Motivace, aby se jich držely peníze, je přesvědčila…Ale indická čočkovka, ta jim chutnala hned.
Lilek je moje oblíbená surovina. Znám ho už z dětství, kdy jsme ho jedli obalený ve strouhance a smažený jako řízek. Moje máma nikdy nesmažila řízky z masa, ale jedině lilkové nebo houbové. A my se o ně vždycky málem prali, protože jich nikdy nebylo dost! Teda asi bylo, ale nám to bylo málo….
Výroba domácí lučiny je super jednoduchá. Je pravda, že spoustu receptů a návodů je super jednoduchých a rychlých, ale pokud by si člověk měl vytvářet vše domácí a sám, bude stát od rána do večera v kuchyni. A to samozřejmě nejde. Ovšem jestli máte rádi Lučinu nebo jiný smetanový sýr a konzumujete je často, tenhle recept se vám vyplatí.
Když se budete chystat na cestu přes Skotské hory a doly, kde nebude 14 dní možnost koupit cokoliv a všechno si ponesete pěkně v báglu na zádech, pak si nezapomeňte přibalit sušené maso. Je to energetická bomba, která vás udrží v kondici. Jediný, na co si musíte dát pozor, aby vám zbylo na celou dobu, protože je to zároveň velká dobrota. Dávku, kterou budete chtít usušit, vynásobte 2x a bude to možná akorát…
Rychlovka, která je zdravá a určitě se vám bude hodit, když vás bude honit mlsná a zjistíte, že to u vás doma doma vypadá jak u snědenýho krámu. Potřebujete totiž jen dvě ingredience. Banán a vločky! Další ingredience už nejsou povinné, ale pokud sušenky chcete posunout o level výš, přidávejte podle chuti, vše co doma najdete a máte rádi…
Protože začala opožděná houbařská sezona, nemohli jsme v lese chybět. Domů jsme se vrátili s pěknými úlovky, a tak po houbové omáčce a kulajdě přišel na řadu boršč. Ten z hovězího masa zná asi každý, protože zdomácněl v nejedné české restauraci. Na Prezidentské chatě u misky boršče končí většina našich pěších i běžkových výletů po Jizerských horách…Ale postní s houbami, je alternativa, kterou znám z dětství.
