Spojení ovoce a tvarohu je vždy skvělé. Vrstva křehkého těsta, ovoce a navrch tvaroh – nic objevného, ale tutovka, s kterou budete mít vždy úspěch. Má totiž úspěch i u mojí mámy a ta jen tak něco sladkého nepochválí. A když si přidá ještě další kousek, tak je to pro mě pochvala největší. U nás vždycky zmizí děsně rychle, takže ani nemůžu potvrdit, jestli zůstane díky tvarohu vláčný. Ale předpokládám, že jako všechny tvarohové moučníky tomu tak bude.
Letošní rok je co se týče počasí trochu zrychlený. A tak je nejvyšší čas udělat si doma zásoby bezinkového sirupu. Už loni jsme kromě sirupu vyzkoušeli i bezinkovou limonádu. Výsledek byl víc než skvělý, takže přidávám i sem. Jednoduchá příprava a příjemně perlivá, aromatická a osvěžující limča je na světě.
O tom, že je červená řepa zdravá, snad nepochybuje nikdo. O její chuti však pochybují mnozí. Za to však může doba minulá, kdy jsme ji znali pouze ve sladkokyselém nálevu nakrájenou na kostičky. Ta doba je naštěstí pryč a dneska je spoustu zajímavých receptů na její použití. Např. carpaccio, zapečená řepa nebo červená polévka
U nás doma jsme závislí na zázvoru. Vím, že každá závislost je v důsledku špatná, ale téhle se zatím nehodlám vzdát…ta mírně štiplavá chuť je prostě neodolatelná. Zázvor v našich domácích zásobách nesmí nikdy chybět. Pokud není v nějakém jídle nebo dezertu, aspoň si uvaříme zázvorový čaj. A teď už taky zázvorové pivo.
Když jsem byla na 1. rodičáku našeho Honzy v 6.třídě, nestačila jsem se divit. Přivítala nás mladá paní učitelka, která všem uvařila kafe nebo čaj a ještě k tomu nabízela rumovou bábovku. Lavice byly poskládané do půlkruhu a já si poprvé na třídních schůzkách nepřipadala jako žák po škole, ale jako na příjemné schůzce s rovnocenným partnerem…
Protože momentálně jedeme na vlně kardamomu, musím přidat i recept na tenhle domácí voňavý čaj. Pochází z daleké Indie a kromě černého čaje (v některých oblastech se používá zelený) do něj patří mléko, cukr a směs koření Masala. Stačí pár minut a můžete se nechat zahřívat a léčit chutí i vůní tohohle kouzelného moku.
Zima nám ukazuje, že ještě chvíli vydrží. A k zimě patří kynuté těsto. Aspoň u nás. V létě na to kynutí a hlídání není tolik času, lepší je si užívat venku…ale v zimě se to samo nabízí. Co s tak mrazivými a někdy zamračenými a tmavými dny?
Každý rok jezdíme do Itálie nebo Rakouska na lyže. Kromě skvělého lyžování si tam užíváme i místní speciality, všechny ty jejich šunky, špeky, sýry, těstoviny, polenty a taky pečivo. A tak jsme taky objevili tvrdý chlebový pšenično-žitný placky s fenyklem, na kterých jsme si udělali závislost. Vždycky si sebou odvážíme i zásobu domů, ale ta moc dlouho nevydrží. Proto jsem se rozhodla, že je zkusím upéct.
Tuhle sekanou ocenil i můj táta, který je masožravec a navíc odrostl na babiččině kuchyni. Tudíž má rád klasiku a experimentům není moc otevřený. A já od něj dostala pochvalu za veganskou čočkovou sekanou! Takže si buďte jistí, že je opravdu dobrá a můžete se do ní směle pustit.
Jestli vás honí mlsná a potřebujete nějaký rychlý a jednoduchý recept, navíc máte rádi kokos v jakékoliv podobě, tak tahle bábovka to všechno splňuje. Jasně že úplné raffaello to není, ale třeba takhle k nedělní snídani s hrnkem vonící kávy…
